Stříkaným betonem se zabývá norma ČSN EN 14487 definující specifikaci, shodu a provádění. Existuje také několik dokumentů charakteru doporučení, např. rakouská směrnice ÖVBB pro stříkaný beton nebo evropská specifikace EFNARC.
Z hlediska technologie je množství odpadu při stříkání závislé na:
■ vodním součiniteli – pro mokrý i suchý způsob se volí vodní součinitel w < 0,50, ■ objemu cementového tmele – objem cementového tmele má být větší než mezerovitost kameniva, avšak < 0,37 m3 ve vyrobeném m3 betonu, ■ dávce urychlující přísady – vyšší dávka znamená rychlejší nárůst pevnosti, vyšší prašnost a větší odpad.
Pro zvýšení přídržnosti a soudržnosti čerstvého betonu se používá kamenivo s max. zrnem 8mm s vyšším podílem jemné frakce. Přidává se běžná příměs (až 20% hm. cementu) – popílek, křemičité úlety aj. Používá se vhodný cement v množství 400–500 kg.m-3. Vodní součinitel pro nástřik mokrou cestou se udržuje v rozmezí 0,45–0,50. K urychlení tuhnutí a tvrdnutí betonu se přidávají speciální přísady. Doporučuje se používat bezalkalické přísady.
Vlastnosti a zkoušení
jsou uvedeny v ČSN EN 14488-1 až 14488-6. Jedním z předpokladů rychlého nárůstu počátečních pevností a 28denní pevnosti stříkaného betonu je jeho správné složení. Pro zvýšení pevnosti v tahu za ohybu, omezení smršťování a k zlepšení duktility se používají vlákna
Kvalita nastříkané vrstvy se posuzuje především podle pevnosti v počátečním stadiu tvrdnutí a k tomu účelu se používají dva základní zkušební postupy:
■ penetrace jehlou v rozsahu pevnosti 0 MPa až 1 MPa (Proctorův penetrometr podle ASTM C 403-95). Síla potřebná k zatlačení jehly je v korelační závislosti na pevnosti betonu v tlaku, avšak je třeba stanovit kalibrační křivku,
■ vstřelování hřebu v rozsahu pevnosti 2 MPa až 16 MPa (Hilti). Závislost poměru síly působící na hřeb k hloubce proniknutí hřebu je velmi těsná na pevnosti betonu v tlaku.
Nárůst pevnosti v tlaku stříkaných betonů by měl odpovídat jedné ze tří oblastí vymezených křivkami A, B a C. Oblast J1 se doporučuje pro aplikaci tenké nenosné vrstvy na suchý podklad. Výhodou je nízká prašnost a odpad. V případě vyššího materiálového toku tryskou nebo požadavků na okamžité přenášení zatížení
(např. vlivem následných činností – rozpojování horniny atd.) je nutný nárůst pevnosti odpovídající oblasti J2. Vzhledem k vysoké prašnosti a odpadu je vhodné používat beton odpovídající oblasti J3 jen v nejnutnějších případech vynucených složitými geologickými podmínkami, silnými přítoky vody atd.
Křivky A, B, C a oblasti J1, J2 a J3
Některé zásady pro provádění stříkaných betonů:
■ vzdálenost mezi tryskou a podkladem by v závislosti na velikosti materiálového toku měla být dodržována v rozmezí 0,5m až 2m
■ tryska by při nástřiku měla vždy směřovat k podkladu pod úhlem co nejbližším 90 °
■ dávka cementu a urychlovače se může mírně měnit podle aktuálních podmínek ovlivněných stavem podkladu, geologickými podmínkami, přítoky vody a vlhkostí nebo sezónním vlivem teploty
■ minimální doporučená teplota čerstvého betonu je 13 °C
■ urychlovač by měl být skladován podle pokynů výrobce při teplotách vyšších než 10 °C
■ při nízké teplotě podkladu (např. zmrzlá hornina) se doporučuje zvýšit tloušťku vrstvy stříkaného betonu o 2cm až 3cm
■ pokud jsou jednotlivé vrstvy stříkaného betonu nanášeny s delším časovým odstupem, je nutné povrch spodní vrstvy očistit a navlhčit proudem vzduchu a vody
■ při přejímce čerstvého betonu je vhodné ověřit konzistenci a teplotu směsi ■ dodatečné přidávání vody je nepřípustné, zvýšení vodního součinitele velmi negativně ovlivňuje chování betonu po nástřiku a zvyšuje nutné množství urychlovače.