Základní požadavky na složky betonu
Složky betonu nesmí obsahovat škodlivé látky v takovém množství, které by ohrozilo trvanlivost betonu nebo bylo příčinou koroze výztuže, a musí být vhodné pro zamýšlené použití betonu. I když je vhodnost složek pro beton obecně prokázána, neznamená to, že jsou vhodné pro jakýkoliv případ a pro každé složení betonu.
Pro beton vyhovující EN 206-1 se musí použít pouze složky betonu s prokázanou vhodností pro specifikované použití.
Cement
Vhodnost cementu je obecně prokázána, pokud vyhoví požadavkům EN 197-1. U konstrukcí z předpjatého betonu s přepínací výztuží chráněnou proti korozi jinak než betonem vyhovují všechny cementy dle ČSN EN 197-1, které splňují požadavky na vyztužený beton dle ČSN EN 206-1.
U konstrukcí z předpjatého betonu s předpínací výztuží chráněnou proti korozi pouze betonem vyhovují s ohledem na případný stupeň vlivu prostředí následující cementy dle ČSN EN 197-1:
■ CEM I a CEM II/A-S,
■ ostatní cementy dle ČSN EN 197-1 s pevnostními třídami 42,5 R;
52,5 N a 52,5 R.
Kamenivo
Vhodnost kameniva je obecně prokázána, pokud hutné a těžké kamenivo vyhoví ČSN EN 12620. Upřesňující požadavky na kamenivo do betonu pro dopravní a jiné
významné stavby jsou uvedeny níže. Pórovité kamenivo vyhoví, pokud odpovídá ČSN EN 13055-1.
Recyklované kamenivo vyhoví, pokud:
■ svými geometrickými, fyzikálními a chemickými vlastnostmi splňuje požadavky ČSN EN 12620,
■ použitím recyklovaného kameniva (recyklátu) typu 1 do betonu se nesmí zvýšit celkový obsah reakce schopných alkálií v jednotce objemu betonu nad hranici, která je nebezpečná z hlediska reakce kameniva s alkáliemi.
Jako recyklované kamenivo do betonu vyhovujícího ČSN EN 206-1 lze použít pouze recyklát typu 1. Pro výrobu betonu odolného vůči vlivu prostředí XC1–XC4 pevnostních tříd v tlaku C 8/10 a nižších lze použít recyklát typu 2.
Přípustný obsah hmot v jednotlivých typech recyklátu
*)Ostatní minerální podíly jsou například: porézní cihelný střep, lehk beton, pórobeton, mezerovitý beton, štuk, malta, porézní struska nebo škvára, pemza.
**) Ostatní příměsi jsou například: sklo, keramika, struska z neželeznýchkovů, štuková sádra, guma, plasty, kovy, dřevo, rostlinné zbytky, papír.
Objemová hmotnost a nasákavost recyklovaného kameniva
Kategorie a maximální obsah rozpustných chloridů v recyklovaném kamenivu
Recyklované kamenivo nelze použít pro výrobu betonu odolného vůči vlivu prostředí XF2, XF4, XD1–XD3, pro předpjaté betonové konstrukce, pro konstrukce s vysokými požadavky na vodotěsnost betonu, pro pohledové betony (plochy), pro výrobu betonu ve styku s pitnou vodou a potravinami.
Záměsová voda
Vhodnost záměsové vody i vody získané při recyklaci v betonárně je prokázána, pokud vyhoví ČSN EN 1008. Doporučení pro používání recyklované vody:1)
- recyklovaná voda se smí použít pro výrobu nového betonu ve výrobně, kde vznikla
- recyklovaná voda se zásadně nepoužívá při výrobě provzdušněných betonů a vysokopevnostních betonů
- hmotnost pevných látek vnesených do betonu při použití recyklované vody musí být menší než 1 % z celkové hmotnosti kameniva v betonu
- obsah pevných látek v recyklované vodě se musí pravidelně kontrolovat.
POZNÁMKA: Recyklovaná voda obsahuje jemné částice (cement, kamenivo) zpravidla velikosti pod 0,25 mm. Proto musí být její homogenita udržována pravidelným promícháváním. Není-li promíchávání zajištěno, je třeba pevné částice z recyklované vody oddělit například sedimentací ve vhodných nádržích.
1)Recyklovaná voda je voda vznikající ve výrobně betonu rozplavováním zbytků čerstvého betonu nebo cementových malt při vymývání bubnu míchačky, autodomíchávače nebo zbytků betonu z čerpadel betonu, kterou lze využít k výrobě betonu.
Přísady
Přísada (admixture): materiál, který upravuje vlastnosti čerstvého nebo ztvrdlého betonu, přidávaný během míchání betonu v malém množství v poměru ke hmotnosti cementu. Vhodnost přísad je obecně prokázána, pokud vyhoví ČSN EN 934-2.
Příměsi
Příměs (addition): práškovitý materiál, který se přidává do betonu za účelem zlepšení určitých vlastností nebo k docílení speciálních vlastností betonu včetně anorganických filerů a pigmentů:
■ téměř inertní příměsi (druh I)
■ pucolány nebo latentní hydraulické příměsi (druh II).
Vhodnost příměsi druhu I, je obecně prokázána, pokud:
■ filer jako kamenivo vyhoví ČSN EN 12620
■ pigmenty vyhoví ČSN EN 12878.
Pro příměsi druhu II je vhodnost obecně prokázána, pokud:
■ popílek vyhoví ČSN EN 450-1
■ křemičitý úlet vyhoví ČSN EN 13263
■ struska vyhoví ČSN EN 15 167.
Pro ostatní příměsi, jakými jsou například kamenná moučka, jemně mletý vápenec, případně další materiály, je vhodnost použití obecně prokázána, jsou-li v technické dokumentaci deklarovány jako vhodné pro použití do betonu a je-li na ně vydáno příslušné STO ve smyslu platného nařízení vlády. Pro použití takovýchto materiálů jako příměsí typu II musí být vhodnost navíc prokázána průkazní zkouškou.
Vlákna
Vhodnost vláken do betonu lze považovat za prokázanou, pokud:
■ vlákna ocelová vyhoví ČSN EN 14889-1
■ vlákna syntetická vyhoví ČSN EN 14889-2.
Požadavky na beton v závislosti na stupni vlivu prostředí
Požadavky na odolnost betonu vůči působení prostředí jsou dány buď mezními hodnotami pro složení betonu a stanovenými vlastnostmi betonu, nebo mohou být požadavky odvozeny z návrhu složení betonu s určitou vlastností. Požadavky musí vzít v úvahu předpokládanou provozní životnost betonové konstrukce. Pro betonové konstrukce se uvažuje minimální provozní životnost v délce:
■ všeobecně 50 let,
■ pro konstrukce dopravních staveb a jiné mimořádné konstrukce – 100 let.
Mezní hodnoty pro složení betonu použitého na území České republiky jsou uvedeny v následujících tabulkách a jsou normativní (minimální pevnostní třída je doporučená). Mezní hodnoty platí pro všechny druhy cementů dle ČSN EN 197-1
V případě, že beton splňuje požadavek na minimální obsah cementu (resp. cementu a příměsi typu II), maximální vodní součinitel, případně na minimální obsah vzduchu, nemusí být dodržena doporučená minimální pevnostní třída. Není-li zkouškami prokázáno jinak, musí beton pro daný stupeň vlivu prostředí splňovat
alespoň požadavky na pevnostní třídu o jeden stupeň nižší, než je doporučená.
Normové požadavky na vlastnosti a složení betonu dle ČSN EN 206-1
a) Beton nemusí být provzdušněn na předepsanou hodnotu (může být částečně provzdušněn, anebo vůbec), pokud jsou provedena příslušná opatření (např. příměs křemičitého úletu současně s vodním součinitelem nižším než 0,4) a vyhoví přitom kritériu odolnosti. Pokud beton bez provzdušnění nesplní při PZ kritéria odolnosti a vodonepropustnosti, je nutno beton provzdušnit (částečně provzdušnit).
b) Platí pro konstrukce objektů v přímém styku s vodou. Hodnoty platí, nepožaduje-li specifikátor jinak. Zkouší se dle ČSN EN 12390-8 při KZ i PZ dle přílohy A normy, nezkouší se u provzdušněného betonu, při PZ dle přílohy A normy musí být hodnoty průsaku o 20% nižší.
c) Pevnosti v tlaku odpovídající C 30/37 a C 35/45 lze předepsat v případě použití SVC a směsných cementů až po 90 dnech tvrdnutí betonu.
d) Pokud se vyskytuje pouze vliv XD3 a vliv XF je vyloučen, lze použít minimální třídu betonu C 25/30, pokud je beton provzdušněn dle požadavku pro XF2 až XF4.
e) Minimální pevnostní třída platí pro betony obyčejné a těžké. Pro betony lehké (LC) platí hodnota minimální válcové pevnosti, minimální krychelná pevnost je pak dána tabulkou 8 normy.
f) Například vakuováním nebo hlazením rotační hladičkou.
g) Například vsypy do betonu pro zušlechtění povrchu betonu a zvýšení jeho odolnosti proti obrusu.
h) Beton vrstev chránících vodohospodářské konstrukce proti účinkům obrušování a otloukání unášenými splaveninami nesmí obsahovat kamenivo drcené z uhličitanových hornin. Otlukovost kameniva stanovená podle ČSN EN 1097-2 nesmí překročit hodnotu 30. Viz čl. 8.4.6 ČSN EN 13670.
i) Při použití provzdušněného betonu je pevnostní třída o jeden stupeň nižší.
Normové požadavky na vlastnosti a složení betonu dle ČSN EN 206-1 pro dopravní a jiné významné stavby (předpokládaná životnost 100 let)
Normové požadavky na vlastnosti a složení betonu dle ČSN EN 206-1 pro dopravní a jiné významné stavby (předpokládaná životnost 100 let) pokračovaní
Normové požadavky na vlastnosti a složení betonu dle ČSN EN 206-1 pro dopravní a jiné významné stavby (předpokládaná životnost 100 let) pokračování
Normové požadavky na vlastnosti a složení betonu dle ČSN EN 206-1 pro dopravní a jiné významné stavby (předpokládaná životnost 10 let dokončení
Vysvětlivky a zpřesnění závazných požadavků na beton k tabulce:
Použité zkratky: ZDS – zadávací dokumentace stavby.
*) Jedná se o tabulku NA.F.1 upravenou a doplněnou podle požadavků vyšší životnosti betonových konstrukcí a dalších odlišností u dopravních a jiných významných staveb. Požadavky na pevnostní třídu betonu jsou doplňkově specifikovány ve zvláštních předpisech, např. v předpisu*).
**) Kapitola 18 TKP Beton pro konstrukce (Ministerstvo dopravy –odbor pozemních komunikací, č. j. 474/05-120-RS/1, Praha, srpen 2005).
a) Beton nemusí být ve zvláštních případech stanovených v ZDS provzdušněn na předepsanou hodnotu (může být částečně provzdušněn a nebo vůbec), pokud jsou provedena příslušná opatření (např. příměs křemičitého úletu současně s vodním součinitelem nižším než 0,4) a vyhoví přitom kritériu odolnosti. Pokud beton bez provzdušnění nesplní při PZ kritéria odolnosti a vodonepropustnosti, je nutno beton provzdušnit (částečně provzdušnit).
b) Pokud množství SO42- vyvolává stupeň vlivu prostředí XA2 a XA3, je nezbytné beton provzdušnit a použít SVC. Pokud se cement klasifikuje s ohledem na síranovzdornost, pak mírně nebo vysoce SVC se má použít pro stupeň agresivity XA2 (a případně i pro stupeň vlivu prostředí XA1) a vysoce SVC se má použít pro stupeň vlivu prostředí XA3.
c) Max. obsah vzduchu pro XF1, XF2, XF3, XF4 může být nejvýše
o 3 % vyšší než stanovené minimum. PZ odolnosti se u betonu pro
XF1 při min. hodnotě předepsaného provzdušnění nebo při částečném provzdušnění provádí při minimální navržené hodnotě obsahu
vzduchu.
d) Nepřipouští se použití popílku
e) Zkouší se dle ČSN EN 12390-8 při KZ i PZ, nezkouší se u provzdušněného betonu, při PZ musí být hodnoty průsaku o 20% nižší.
f) Beton nemusí být provzdušněn na předepsanou hodnotu (může být částečně provzdušněn a nebo vůbec), pokud je betonová konstrukce převážně v prostředí s přirozenou atmosférickou vlhkostí bez kapalných srážek a nebo s přirozenou atmosférickou vlhkostí v dosahu slané mlhy (chloridů rozptýlených pouze ve vzduchu, části hydroizolací chráněných mostních konstrukcí) a vyhoví přitom kritériu odolnosti. Pokud beton bez provzdušnění nesplní při PZ kritéria odolnosti a vodonepropustnosti, je nutno beton provzdušnit (částečně provzdušnit).
g) Zkouší se dle ustanovení příslušné kapitoly zvláštních předpisů) na vývrtech průměru 150mm z konstrukce (dílce) nebo na tělesech (KZ) – metodika, kritéria a počet cyklů pro KZ i PZ jsou uvedeny ve zvláštních předpisech).
h) Pevnosti v tlaku odpovídající C 30/37 a C 35/45 lze předepsat v případě použití síranovzdorných a směsných cementů až po 90 dnech tvrdnutí betonu.
i) Pokud se vyskytuje pouze vliv XD3 a vliv XF je vyloučen, lze použít minimální třídu betonu C 25/30, pokud je beton provzdušněn dle požadavku c).
j) V případě uhličité agresivity (více než 15 mg/litr podzemní vody CO2 agresivního) se použije směsných cementů vyhovujících tabulce F.4.
k) Pro nosné konstrukce mostů se připouští vodní součinitel max. 0,5.
l) Při PZ musí být uvedené hodnoty součinitele prostorového rozložení vzduchových pórů (dříve spacing factor, nyní L) dosaženy o 20% nižší a A300 o 20% vyšší než je uvedeno v tabulce 18-3 zvláštního předpisu**). A300 a L musí být při průkazní zkoušce prokázán, pokud je pro provzdušněný beton použito kombinace provzdušňovací přísady a superplastifikátorů a/nebo plastifikátorů a/ nebo zpomalovačů a není provedena vyhovující průkazní zkouška vlivu kombinace přísad na charakteristiku vzduchových pórů.
m) Podrobně jsou požadavky pro zkoušení a parametry pro posouzení shody uvedeny ve zvláštním předpisu**).
n) L a A300 se u vlivu prostředí XF4 při průkazních zkouškách provzdušněných betonů ověřuje vždy.
o) Minimální obsah pojiva a A300 v tabulce platí pro největší zrno kameniva 22mm. Při největším zrnu 32mm mohou být hodnoty sníženy o 5%, a naopak musí být zvýšeny o 5% při největším zrnu 16mm, o 10% při největším zrnu 11mm, o 15% při největším zrnu 8mm a o 25% při největším zrnu 4mm. Nejmenší obsah pojiva se
zaokrouhluje na 5kg. Pro betonáž pod vodou je nejmenší množství pojiva 375 kg/m3
p) Čl. 4.3.6, tabulka 11 ČSN EN 12620
q) Čl. 5.7.3, ČSN EN 12620
r) Čl. 6.2, ČSN EN 12620
s) Čl. 6.3.1, ČSN EN 12620
t) Čl. 6.3.2, ČSN EN 12620
u) Čl. 6.4.1, ČSN EN 12620
v) Použití pro betony s vysokými nároky na vlastnosti, vysokopevnostní beton, předpjatý beton, CB kryty, beton vystavený vyšším nárokům vlivu prostředí (XD, XF, XA), beton odolný proti abrazivním účinkům vody a splavenin.
x) Použití pro betony s běžnými nároky na vlastnosti konstrukčních betonů, beton třídy C 16/20 až C 45/55, beton vystavený menším nárokům vlivu prostředí (X0 a XC).
y) Použití pro betony s minimálními nároky na vlastnosti betonu, beton třídy C 12/15 a nižší, beton vystavený vlivu prostředí X0.
z) V případě většího obsahu jemných částic než 3% se posoudí jejich nevhodnost dle přílohy D ČSN EN 12620.
aa) Jakost jemných částic (podle 4.7 ČSN EN 12620) se určuje dle přílohy D ČSN EN 12620, s vyloučením postupu d).
ab) Pro betony v suchém prostředí se vlastnost nepožaduje v případech označených poznámkou „x)“ a „y)“.
ac) Pro použití pro nevyztužené betony se připouští 0,1%.
ad) V případě, že zbarvení není světlejší než etalon, a v případě podezření na přítomnost cukrů, musí se kamenivo vyzkoušet na maltových zkušebních tělesech podle čl. 15.3 ČSN EN 1744-1. Začátek tuhnutí a pevnost v tlaku musí vyhovovat požadavkům uvedeným v čl. 6.4.1 ČSN EN 12620.
ae) Čl. 4.3.2, tabulka 3 ČSN EN 12620.
af) Čl. 4.4, tabulka 9 ČSN EN 12620.
ag) Čl. 4.6, tabulka 11 ČSN EN 12620.
ah) Čl. 5.2, tabulka 12 ČSN EN 12620.
ai) Čl. 5.4.1, tabulka 15 ČSN EN 12620.
aj) Deklaruje se pro určené použití pro CB kryty.
ak) Čl. 5.5 ČSN EN 12620.
al) V případě vyšší hodnoty nasákavosti je rozhodující odolnost proti zmrazování a rozmrazování.
am) Čl. 5.7.1, tabulka 18 ČSN EN 12620.
an) Pokud je požadována mrazuvzdornost, může být prokázána jedním z obou způsobů.
ao) Čl. 5.7.1, tabulka 19 ČSN EN 12620.
ap) Pro betony v suchém prostředí se vlastnost nepožaduje v případech označených poznámkou „p)“.
aq) Další ustanovení ohledně alkalicko-křemičité reakce mohou být uvedena v jiných dokumentech, např. resortních předpisech (TKP apod.).
Použitelnost cementů pro stupně vlivu prostředí
V následující tabulce je uvedeno, jaké cementy dle normy ČSN EN 197-1 je možno použít do betonů pro jednotlivé stupně vlivu prostředí.
Legenda:
x použitelný pro daný stupeň vlivu prostředí
x a),b),c),d) použitelný při splnění uvedených podmínek
– použití pro daný stupeň vlivu prostředí je vyloučeno
Podmínky:
a) Při chemické síranové agresivitě se stupněm vlivu prostředí vyšším než XA1 se musí použít SVC cement podle ČSN 72 2103.
b) Pokud se jedná o stupeň XA2 až XA3 vyvolaný CO2 agresivním, nepoužijí se portlandské směsné cementy CEM II, které obsahují vápenec jako hlavní složku.
c) Odolnost vůči působení vlivu prostředí musí být ověřena průkazní zkouškou.
d) Přípustné jen v případě, že obsah příměsí nepřesáhne 40 kg/m3
Použitelnost cementů pro stupně vlivu prostředí
Požadavky na obsah moučky
Doporučené hodnoty obsahu moučky (zrn cementu, příměsí a kameniva do 0,125 mm) jsou uvedeny v následující tabulce.
Při nižším obsahu se zvyšuje nebezpečí odlučování vody, při vyšším obsahu se zvyšují spolu s obsahem vody objemové změny betonu (smrštění) a zvyšuje se nebezpečí vzniku trhlin.
Doporučené hodnoty obsahu moučky
Požadavky na maximální obsah chloridů
Nejvyšší povolený obsah chloridů v betonu
a) Pro specifické použití betonu závisí použitá kategorie na ustanoveních platných v místě použití betonu.
b) Pokud se používají příměsi druhu II, které se berou v úvahu pro obsah cementu, pak obsah chloridů se vyjadřuje jako procentní podíl chloridových iontů k hmotnosti cementu a celkové hmotnosti příměsí, které se berou v úvahu.
Chlorid vápenatý a přísady na bázi chloridů se nesmějí použít do betonu s ocelovou výztuží, s předpjatou ocelovou výztuží a s jinými kovovými vložkami.
Požadavky stanovené v tabulce se prokazují výpočtem.
■ Výpočet je založený na maximálním obsahu chloridů ve složce, který je přípustný normami pro složky betonu nebo je deklarovaný výrobcem každé složky betonu.
■ Výpočet založený na obsahu chloridů ve složkách betonu, stanovený měsíčně jako průměrná hodnota z nejméně 25 stanovení obsahu chloridů plus 1,64 násobek vypočtené směrodatné odchylky pro každou složku betonu
Požadavky na odolnost proti alkalicko-křemičité reakci
Pokud kamenivo obsahuje formy SiO2 reagujícího na působení alkálií (Na2O a K2O z cementu nebo jiného původu) a jestliže je beton vystaven vlhkému prostředí, musí se preventivně prokázat jeho vhodnost, aby se zabránilo škodlivým účinkům alkalicko-křemičité reakce.
Reaktivnost neuhličitanového kameniva do betonu s alkáliemi se zkouší podle ČSN 72 1179 a výsledky zkoušky pro preventivní průkaz vhodnosti se posuzují takto:
Chemická zkouška:
■ když D > 70, je možné předpokládat, že kamenivo by mohlo být reaktivní, pokud S > D;
■ když D < 70, je možné předpokládat, že kamenivo by mohlo být reaktivní, pokud S > 35 + D/2, kde
D je úbytek zásaditosti v milimolech na 1 litr původního filtrátu
S je molární koncentrace SiO2 v milimolech na 1 litr původního filtrátu.
Maltová zkouška:
Je možné předpokládat, že kamenivo by mohlo být reaktivní, pokud rozpínání zkušebních trámečků je větší než:
■ 0,05% po 3 měsících uložení podle ČSN 72 1179
■ 0,10% po 6 měsících stejného uložení.
Rozpínání větší než 0,05% po 3 měsících uložení se neuvažuje, když rozpínání po 6 měsících je menší než 0,10%. Výsledky zjištěné po
3 měsících jsou rozhodující jen tehdy, když nejsou k dispozici výsledky rozpínání trámečků po 6 měsících uložení. Reaktivnost uhličitanového kameniva do betonu s alkáliemi se zkouší podle ČSN 72 1160.
Podmínky pro stavby pozemních komunikací
Pro stavby pozemních komunikací jsou podrobněji specifikovány požadavky na vyloučení alkalické reakce kameniva v betonuv předpisu ministerstva dopravy TP 137.
Požadavky na cement
Cement portlandský CEM I pro beton v prostředí XW1, XW2 a XW3 nesmí obsahovat větší množství alkálií, než je definováno.
Ekvivalent alkálií Na2Oeq je : Na2O + 0,658 K2O.
Jestliže bude do betonu použito kamenivo (hrubé nebo drobné) z geologických jednotek a/nebo horninových komplexů známých výskytem reaktivních hornin (maximálně nebo středně rizikových) a bude s nimi petrograficky příbuzné, i když průkazní zkoušky kameniva na odebraném vzorku horniny prokáží horninu s minimální rizikovostí, platí podmínka na max. obsah alkálií v CEM I 0,6 % Na2Oeq a max. obsah 2,5kg Na2Oeq (aktivních alkálií) na jeden m3
betonu.
Požadavky na kamenivo
Kamenivo pro beton v prostředí XW1, XW2, XW3, těžené i drcené, nesmí reagovat s alkáliemi obsaženými ve složkách (v cementu, přísadách, příměsích) a v okolním prostředí. Použitelnost kameniva s ohledem na prostředí je uvedena v následující tabulce.
Vhodnost použití přírodního kameniva do betonu podle stupně vlhkosti prostředí
Vysvětlivky:
Ano – kamenivo lze použít do betonu.
Ne – kamenivo nelze použít do betonu.
1) Podmínka vhodnosti do betonu: obsah alkálií v cementu maximálně 0,8% hmotnosti, avšak max. 3,5kg Na2Oeq (aktivních alkálií) na jeden m3 betonu.
2) Podmínka vhodnosti do betonu: obsah alkálií v cementu maximálně 0,6% hmotnosti, avšak max. 2,5kg Na2Oeq (aktivních alkálií) na jeden m3 betonu
3) Obsah alkálií v cementu u kameniva s minimální rizikovostí použitého do prostředí XW2 nebo XW3 je maximálně 1% hmotnosti, avšak max. 4,5kg Na2Oeq (aktivních alkálií) na jeden m3 betonu.
Klasifikace kameniva do betonu z hlediska rizika reakce s alkáliemi
Vysvětlivky:
1) Při výrazném překročení parametru dle ASTM nad 0,300 % délky je bez ohledu na výsledky ostatních metod „rizikovost maximální“.
2) Dilatometrická trámečková zkouška podle ČSN 72 1179 s použitím portlandského cementu CEM I 42,5 s dodatkem doplnění alkálií v záměsové vodě na 1,25% Na2Oeq. V případě intenzivního vzestupného průběhu křivky rozpínání tělesa (bez tendence k poklesu) z rizikových materiálů při zkoušce dle ČSN 72 1179 provést
zkoušku v trvání jednoho roku s kritériem 0,200% délky. Při překročení této hodnoty je výsledné hodnocení bez ohledu na výsledky ostatních metod „rizikovost maximální“
3) Bez stanovení parametru.
4) Při rozpuštění nebo rozpadu mikrotrámečku při dilatometrické zkoušce uhličitanového kameniva podle ČSN 72 1160 je výsledek považován rovněž za nevyhovující.
Orientační rozdělení některých hornin dle rizikovosti vzniku AKR
Požadavky na složení betonu
a) Beton v prostředí se stupněm vlhkosti XW3 podle tab. č. 1 může při návrhu obsahovat max. 3,5 kg Na2 Oeq (aktivních alkálií) na jeden m3 betonu při použití minimálně rizikového kameniva, max. 2,5 kg Na2Oeq na 1 m3 při použití středně rizikového kameniva.
b) Beton v prostředí se stupněm vlhkosti XW2 může při návrhu obsahovat max. 3,5 kg Na2Oeq (aktivních alkálií) na jeden m3 betonu při použití středně rizikového kameniva a max. 4,5 kg Na2Oeq (aktivních alkálií) na jeden m3 betonu při použití minimálně rizikového kameniva.
c) Obsah aktivních alkálií v betonu se stanoví součtem obsahů alkálií z receptury při návrhu betonu podle obsahů alkálií v jednotlivých složkách betonu takto:
ca) Pro stanovení alkálií v cementu se bere 100% obsahu alkálií ve slínku a sádrovci, 50% obsahu alkálií ve strusce a plnivech, 17% obsahu alkálií v popílku a pucolánech (pokud nejsou známy obsahy aktivních alkálií ve složkách cementu, bere se vždy 100% alkálií stanovených ve výrobku – expedovaném cementu),
cb) obsah alkálií ve vodě a přísadách se započte jako 100%,
cc) obsah alkálií v kamenivu se v ČR u přírodního kameniva nezjišťuje ani nezapočítává.
Tento parametr (skutečný obsah aktivních alkálií v betonu) musí být vždy uveden ve zprávě o průkazních zkouškách betonu
d) Pokud není možno pro stavbu dopředu určit a zajistit max. obsah alkálií v cementu, a tím ani v betonu dle bodů a), b), je nutno ve fázi průkazní zkoušky betonu prokázat, že hodnota obsahu alkálií v betonu vyhoví jednomu ze vztahů:
Kde:
Tm je obsah všech alkálií vnesených do betonu jeho složkami (viz bod. c).
Tmax je maximální obsah všech alkálií vnesených do betonu jeho složkami (pro obsah alkálií v cementu se použije max. hodnota ze statistického souboru).
Vc je variační koeficient souboru nejméně 8 po sobě jdoucích hodnot obsahu alkálií v použitém a pro stavbu navrhovaném cementu, kde jedna hodnota reprezentuje výrobu za období 3 týdnů nebo delší, použije se soubor ze statistického přehledu, reprezentujícího období před zahájením průkazních zkoušek – PZ (zahájení PZ = datum doručení zadání PZ do laboratoře). Pokud v období 3 nebo více týdnů bylo provedeno více stanovení obsahu alkálií, vybere se hodnota nejvyšší.
*) Je limit obsahu Na2Oeq na 1 m3 podle a), b) (2,5 nebo 3,5 nebo 4,5kg/ m3).
Podmínka d) se musí ve formě číslovaného dodatku ke zprávě o průkazních zkouškách kontrolovat podle aktuálních již předem nezprůměrovaných hodnot obsahu alkálií v používaném cementu. Dodatek s vyhodnocením vypracovává autor průkazní zkoušky min. 1x ročně nebo dle smlouvy častěji a zasílá jej objednateli PZ
a příslušné správě nebo závodu ŘSD ČR, případně předkládá AO pro beton při dohledech. PZ i jejich dodatky musí obsahovat údaje o použitých hodnotách obsahu alkálií (datum analýzy, jaké období hodnota reprezentuje, metoda měření atd.) a jejich identifikaci u výrobce cementu.
Požadavky pro betonování pod vodou
Pro beton určený k betonáži pod vodou se navíc požaduje:
■ stupně konzistence F3, S3 a všechny vyšší (tekutější) konzistence;
■ obsah cementu nebo součet obsahu cementu a popílku při Dmax = 22 mm alespoň 360 kg/m3
■ vodní součinitel nejvýše 0,60, v případě použití popílku se popílek započítává k-hodnotou 0,70
Požadavky na cementovou maltu (jemnozrnný beton s Dmax 4 mm) pro zmonolitnění prefabrikátů
■ minimální pevnostní třída cementu musí být alespoň 32,5
■ minimální dávka cementu musí být alespoň 400 kg/m3 betonu
Teplota čerstvého betonu
Teplota čerstvého betonu v době dodávání nesmí být menší než
5 °C. Pokud se požaduje jiná minimální teplota betonu nebo požaduje maximální teplota, pak musí být uvedena s dovolenými odchylkami. Jakýkoliv požadavek na umělé ochlazování nebo oteplování betonu před jeho dodáváním musí být odsouhlasen předem výrobcem i odběratelem.
Konzistence při dodání
Čerstvý beton se dodává v konzistencích buď deklarovaným stupněm konzistence, nebo určenou hodnotou. V případě určené hodnoty konzistence platí pro tyto hodnoty následující tolerance:
Tolerance pro určené hodnoty konzistence
S ohledem na ztrátu citlivosti zkušebních metod mimo určité hodnoty konzistence se doporučuje používat uvedené zkušební metody při hodnotách:
■ sednutí ≥ 10 mm a ≤ 210 mm
■ Vebe čas ≥ 5 s a ≤ 30 s
■ index zhutnění ≥ 1,04 a < 1,46
■ rozlití > 340 mm a ≤ 620 mm
■ rozlití SCC > 600 mm a ≤ 800 mm.
Konzistence samozhutnitelných betonů je označována stupněm rozlití SF1–SF3 anebo určenou hodnotou a zkouší se dle ČSN EN 12350-8 a dále postupy dle zvláštních předpisů, například:
■ Evropská směrnice pro samozhutnitelný beton – Specifikace, výroba a použití,
■ TP 187 Samozhutnitelný beton pro mostní objekty pozemních komunikací (Technické podmínky MD).
Pokud je specifikována konzistence betonu, musí se zkoušky provádět v době ukládání betonu nebo, v případě transportbetonu, v době dodání.
Pokud je beton dodáván v automíchači nebo v autodomíchávači, může být konzistence měřena na jednotlivém vzorku odebraném na začátku vyprazdňování. Vzorek se musí odebrat podle EN 12350-1 po vyprázdnění asi 0,3 m3 betonu.
Podmínky úpravy konzistence při dodání
Obecně je jakékoliv přidávání vody nebo přísad při dodání zakázáno
Ve zvláštních případech, pokud je to na zodpovědnosti výrobce, je možné přidat vodu nebo přísady za účelem úpravy konzistence na požadovanou hodnotu, a to za předpokladu, že nejsou překročeny mezní hodnoty uvedené ve specifikaci a přidání přísady je obsaženo v návrhu složení betonu. V každém případě musí být jakékoliv množství vody nebo přísady přidané do automíchače zaznamenáno na dodacím listě.
Voda nesmí být přidávána v případě, že nejsou předem ověřeny vlastnosti betonu s vyšší dávkou vody průkazními nebo kontrolními zkouškami.
V případě dávkování přísad do čerstvých betonů na staveništi se do dodacího listu ručně uvedou následující údaje:
■ doba a důvod přidání (změření konzistence),
■ přidaný druh a množství přísady,
■ před přidáním přísady do částečně vyprázdněného míchacího bubnu i odhad objemu zbývajícího čerstvého betonu.
V případě přidání přísady do autodomíchávače na stavbě nesmí být doba znovu zamíchání po hlavním míchání kratší než 1 min/m3 a ne kratší než 5 minut po přidání přísady.