Pro odolnost betonu proti působení tlakové vody jsou rozhodující otevřené kapiláry velikosti větší než 10-7m, kterými prochází voda působením tlakového gradientu. Menší póry (mikropóry) průchod vody neumožňují.
Zkouška na odolnost betonu proti působení tlakové vody je prováděna podle ČSN EN 12390-8 Zkoušení ztvrdlého betonu – Část 8: Hloubka průsaku tlakovou vodou
Stanovení hloubky průsaku tlakovou vodou. Zkouška se provádí na hranolových tělesech s délkou hrany 150mm (max. zrno kameniva do 32 mm), 200mm, 300mm nebo vývrtech. Poměr výšky k délce hrany se doporučuje větší než 0,5. Stáří betonu je nejméně 28 dnů. Před zkouškou je vhodné stanovit objemovou hmotnost
betonu. Zkušební vzorek se upne do zařízení a zatíží tlakem vody.
Objeví-li se voda na ploše tělesa, která není vystavena tlaku vody, skutečnost se zaznamená a uváží se platnost výsledku. Po skončení stanovené doby působení tlaku vody se těleso rozlomí v polovině kolmo k povrchu, na který působil vodní tlak. Výsledkem zkoušky je největší dosažená hloubka průsaku s přesností na milimetr.
Technologicky odolnosti betonu proti tlakové vodě (vodotěsnost) ovlivníme:
■ hutností a podílem cementového kamene (nízkým vodním součinitelem, dokonalým zhutněním čerstvého betonu, řádným a dlouhodobým ošetřováním betonu),
■ použitím hydrofobních přísad nebo příměsí polymerů,
■ impregnací betonu nebo jinou vhodnou povrchovou úpravou,
■ vodotěsnost je velmi významná vlastnost betonových trub, které musí být vyráběny s vodním součinitelem w ≤ 0,4.
Materiálové parametry betonu
