Zpracování čerstvého betonu se rozděluje na fázi mísení složek čerstvého betonu, fázi dopravy a ukládání do bednění nebo do forem a fázi zhutňování. Cílem je dosažení stejnorodosti (homogenity) složení betonu, který se při dopravě a ukládání nerozmísí a také v poslední fázi dostatečně zhutní, tj. bude obsahovat jen minimální množství vzduchových dutin (kromě provzdušněného betonu).
Výrobu betonu, dopravu a ukládání musí zajišťovat pracovníci s odpovídajícími zkušenostmi. Pracovníci (nebo vyškolení zástupci) odpovědní za výrobu betonu, příjem betonu a jeho dopravu na staveništi, jeho ukládání a ošetřování musí být přítomni po celou dobu tohoto procesu. Rovněž musí být určen pracovník zodpovědný za kontrolu výroby, který má odpovídající znalosti a zkušenosti v technologii betonu, ve výrobním procesu, ze zkoušení a z kontrolního systému.
Míchání betonu
Cement, kamenivo a příměsi se dávkují hmotnostně, voda, přísady a příměsi v suspenzi mohou být dávkovány i objemově. Požadovaná přesnost dávkování je ±3% cementu, kameniva, příměsí a ±5% přísad. Přesnost dávkovacího zařízení musí být pravidelně ověřována. Hmotnostní dávkování kameniva je ovlivněno vlhkostí,
jak nasáklou, tak povrchovou. Počátek dávkování přísad se doporučuje opozdit asi o 30 s po dávce první části vody.
Míchačky s nuceným oběhem (vanové, talířové) mají minimální dobu míchání 30 s a optimální 60 s, neuvádí-li výrobce jinak. „Tuhá konzistence“ vyžaduje delší dobu míchání, optimální doba pro beton konzistence C > 1,3 je 90 s až 120 s, pro konzistenci C < 1,25 postačuje 60–90 s. Doporučená konzistence podle ČSN EN 206-1 je S3 (sednutí kužele 100–150mm) nebo F3 (rozlití 420–480 mm).
Bezodpadová technologie betonu
V centrálních betonárnách vznikají cca 2–4% zbytků čerstvého betonu (z výplachu automíchačů, mytí míchačky apod.), které lze využít zpět do výroby betonu. Po separaci kameniva se do výroby vracejí spolu se záměsovou vodou i pevné velmi jemné částice. Přídavek těchto částic může negativně ovlivnit pevnost betonu, jeho smrštění, příp. zvýšit jeho náchylnost k tvorbě výkvětů. Přesto je recyklace materiálů z hlediska životního prostředí lepším řešením než ukládání na skládky.
Doprava betonu
Transportbeton
Čerstvý beton, který je zamíchán na betonárně a dodán na staveniště v automíchači. Maximální doba zpracovatelnosti betonu bez výrazné změny jeho reologie a ovlivnění koncových vlastností se uvádí 90 min při cca 20 °C a doporučená maximální dopravní vzdálenost 25–30km. Prodloužení této doby vyžaduje použití zpomalujících přísad.
Na staveništi lze sekundárně čerstvý beton dopravovat:
■ samospádem (žlaby, koryta, sešupy atd.) s max. sklonem 45°
■ pásovým dopravníkem
■ hydraulickou dopravou pomocí (stabilních, mobilních) čerpadel.
Používají se pístová nebo rotační čerpadla. Pro dopravu pěnobetonu je vhodnější použít rotační čerpadlo, kdy nedochází k tlakovým rázům a k poruše struktury pěnobetonu. Potrubí je unifikované s vnitřní průměrem 100mm nebo 125mm, dosah výložníku čerpadla na mobilním podvozku je 20–40m do výšky a 15–30m do dálky. Při delších dopravních vzdálenostech se zpravidla připojuje ocelové potrubí.
Ukládání čerstvého betonu
Před uložením se musí zkontrolovat uložení a spoje výztuže, poloha distančních tělísek. Je třeba zamezit odmísení čerstvého betonu v průběhu dopravy a ukládání. Proto je nutné volit vhodné složení směsi (dobrá zrnitost kameniva, dostatečný objem cementového tmele, nižší vodní součinitel), vhodný tvar násypek, dodržovat max. 1,5m výšku pádu čerstvého betonu atd.
Pracovní a dilatační spáry
Důvodem pro zhotovení dilatačních spár je sedání konstrukce (rozdílné založení stavby, rozdílné zatížení konstrukce aj.), tepelná dilatace a smršťování betonu. Dilatační spáry se zpravidla u konstrukcí provádějí ve vzdálenosti 25–30m, u konstrukčních prvků se vzdálenost vlivem klimatických změn snižuje na 10–15m, těsnění se provádí bitumenovými zálivkami nebo elastickými polymerovými pásy. Při přerušení betonáže zpravidla na dobu delší než 2 hod. vzniká pracovní spára.
Základním požadavkem je minimalizace počtu a délky pracovních spár. Je třeba zohlednit následující:
■ spáry nesmí vzniknout v místech předpokládaného největšího smykového napětí konstrukce,
■ betonáž ukončujeme podle polohy výztuže,
■ polohu spár omezuje bednění a technologický postup,
■ pohledový beton nemůže mít spáry tam, kde se tvoří stínová hrana.
Zásady řešení nutné pracovní spáry:
■ spáru umístit tak, aby tlak nového čerstvého betonu směřoval kolmo na pracovní spáru,
■ pracovní spáru profilovat (zalomit) u velmi namáhaných konstrukcí,
■ vodotěsné konstrukce potřebují několikrát zalomenou spáru, aby se tok vody prodloužil, pokud je spára ve směru toku,
■ spojení obou vrstev betonu přes pracovní spáru lze upravit vyčnívající výztuží nebo vložením vhodné spojky,
■ povrch starší betonové vrstvy zdrsnit kartáčem, pískováním nebo tryskáním vodou,
■ odstranit nevsáklou vodu a nanést vhodný spojovací můstek.
Betonování pod vodou
Betonová směs se nesmí volně sypat do vody. Při použití betonu bez speciálních přísad nesmí v místě ukládání betonu voda proudit.
Metody betonování pod vodou:
■ čerstvý beton je sypán svislou násypkou, kdy vyústění násypky je pod hladinou vody a zároveň cca 1m pod hladinou čerstvého betonu (metoda kontraktor) – používá se nejčastěji
■ čerpaný beton s vyústěním potrubí pod hladinou čerstvého betonu
■ přerušovaná betonáž hadicí s tuhým vyústěním (metoda s hydroventilem)
■ betonování kontejnerem s vysypáním betonu pod hladinou vody a zároveň pod hladinou čerstvého betonu
■ dvoufázové betonování
■ do vody se umísťuje čerstvý beton balený v průlinčitých pytlích (pytlovací metoda)
■ vybetonování plastových matrací na šikmém podkladu
■ použití speciálních přísad do betonu s extrémně stabilizačním účinkem (při použití vhodných přísad je možno čerstvý beton ukládat i do mírně tekoucí vody).